Kdykoliv si pustíme zprávy, slyšíme v nich něco o politice. Říkají nám tam, co kdo z našich i zahraničních politiků řekl, co vyvedl, co udělal dobře nebo spíš špatně. A podle toho, kdo nám takové zprávy přináší, se pak dozvíme politickou realitu z různých úhlů pohledu. Za stejnou záležitost jedni nějakého politika pochválí a jiní zkritizují.
Hlavně v době voleb pak slyšíme ve zprávách nejen o politicích, ale i o jejich stranách, hnutích a koalicích. A i v takové době slyšíme různé věci. V reklamních spotech se jednotliví kandidující většinou jenom vychvalují, i když určitě slyšeli, že sebechvála smrdí, a v různých debatách se zase dá slyšet spíš očerňování těch druhých, oponentů. To všechno pochopitelně proto, aby dosáhli takoví politici svého zvolení, aby jim nesebral teplá místa na politické scéně někdo jiný.
Ale na politiku narazíme nejen v televizi, rozhlase, novinách nebo na internetu. Její praktické projevy pociťujeme na vlastní kůži i všude jinde. Na předvolebních shromážděních, kde je to jasné a zřetelné, i v každodenním životě. Kdo třeba nechal opravit chodníky v ulici? Zřejmě lokální politici. Kdo rozhodl o opravě obecních bytů a jiných objektů? Obecní politici. Kdo vyhlašoval lockdowny a zavíral kulturní zařízení, obchody a podobně? To ti vládní politici. Díky komu žijí sociálně slabí? Díky sociální podpoře, kterou odhlasovali taky ti tam nahoře. Kdo tady jednou odmítal a jindy přijímá utečence? Přece zase politici.
Zkrátka a dobře se můžeme podívat kamkoliv a všude uvidíme něco, co nějak souvisí s politikou. Politika nás obklopuje a nikdy se jí docela nevyhneme. Ani kdybychom se před ní rozhodli utéct do cizích zemí. I tak by si nás našla, jenom v podobě cizích politiků, cizích stran a cizí reality. A tak se s ní musíme smířit. A snažit se, aby nám spíš prospívala, než škodila.
