Chování má každý člověk naprosto jiné, protože jsme jednak vyrostli všichni ze dvou různých lidí (kromě našich sourozenců) a tam se ty geny ještě navíc pokřížily, za druhé taky máme doma všichni jiné zvyky a jsme z jiných „společenských vrstev“ a podle toho se chováme každý podle sebe a podle toho, jak nejlíp umíme. Člověk, který je celý život kriminálník a navštěvuje vězení a je tam jak doma, tak jistě se nebude jednat o slušného člověka, který vám v obchodě podrží dveře a bude mluvit velmi spisovně a formálně.
Také záleží, kde se pohybujeme. Když zajdeme to hospody, která je zapadlá někde na vesnici a jsou tam jen staří dědci, kteří tam snad sedí celý život, tak opět nemůžeme očekávat žádné vychování a nějakou úctu z jejich strany a to jsou dokonce přesně ti lidé, kteří vám budou tykat když uvidí, že jste o nějakých pár let mladší než oni. Neumí se chovat a to je právě to, co znamená etiketa. Měli bychom se umět chovat podle napsaných pravidel, která by však měla být pro všechny lidi známá, protože před druhými přece chceme vypadat jak nejlíp to jde a k tomu nám pomůže právě etiketa a její základy.
Není ale pravda že takový chlap z hospody nebude umět se chovat. Může se stát, že zajdete do divadla, všichni budou slušně oblečení, ale pak za touto skořápkou třeba jemné dámy poznáte, že zas tak jemná není a že to z ní střílí jedno sprosté slovo za druhým. Právě toto jsou výjimky potvrzující pravidlo, takže pokud potkáte neupraveného člověka vycházejícího z hospody, třeba vám ty dveře ale může podržet. Lidé se mění, ale jejich skořápka se měnit nemusí, takže na to si dávejte pozor. Do etikety patří také to, že se ke všem lidem chováme s úctou, takže i k tomuto pánovi, který nevypadá kdo ví jak. Může se přitom jednat o dobrého člověka, který tyto základy etikety zná, takže se k němu chovejte tak, jak byste se chovali úplně ke každému.
